Češi v Premier League II - Pokračování české brankářské stopy

V prvním díle jste si mohli přečíst, že Mikloško, Srníček a Stejskal udělali v Premier League českým brankářům výborné jméno. V druhém díle se podíváme na další tři brankáře, z nichž jeden se stal legendou Premier League.

Pokračování české brankářské stopy

Radek Černý

V lednu 2005 zamířil do Tottenhamu na hostování ze Slavie Radek Černý. Spurs hledali dvojku, která by kryla záda Paulu Robinsonovi a zkušený slávistický gólman nakonec zůstal na hostování až do roku 2008. V první, zkrácené, sezóně se předvedl jako kvalitní záloha, dochytal výborně přípravný turnaj v Jižní Korei, přesto ale celou sezónu 2005/06 strávil na lavičce. V další sezóně se toho moc nezměnilo – Paul Robinson byl jedničkou Spurs i anglické reprezentace a Černý mu kryl záda z lavičky. V březnu naskočil skoro po dvou letech do soutěžního zápasu, při Robinsonově zranění odehrál čtvrtfinále FA Cup proti Chelsea. V tomto mimořádném zápase stál v brance Chelsea Petr Čech, ke kterému se za chvíli dostaneme. Tottenham Hotspur odehrál na Stamford Bridge výborný zápas, proti favorizované Chelsea vedl už o dvě branky, nakonec si odvezl velmi nadějný výsledek 3:3. V domácí odvetě už stál v bráně opět Robinson, Spurs prohráli 1:2 a Černý proseděl zbytek sezóny na lavičce.

V sezóně 2007/08 se podařilo Černému nahradit chybujícího Robinsona, ale ani tenhle průnik do branky neměl dlouhé trvání. Robinson se vrátil na místo jedničky a nemálo tomu pomohl zápas v Poháru UEFA proti bývalému týmu Radka Černého, Slavii Praha. Slavia v zápase na stadion Evžena Rošického, který se jednoznačně vyvíjel ve prospěch hostů, snížila v 69. minutě díky chybě Černého při centru Hubáčka.

Bez šance na místo jedničky opustil Radek Černý Spurs a zamířil ke Queens Park Rangers, o soutěž níž. Na začátku předvedl pár nejistých zápasů, ale následovala šňůra povedených výkonů a až do ročníku 2011/12 za Rangers pravidelně nastupoval. V prvoligové sezóně 2012/13 ale dostával stále méně šancí a po skončení ročníku se vrátil do Slavie.

Seriál Češi v Premier League:

• I - První český hráč v Premier League
• II - Pokračování české brankářské stopy
• III - Vicemistři z Eura 1996
• IV - Nové tisíciletí

Jan Laštůvka

Jan Laštůvka začínal v Karviné a přes angažmá v Baníku Ostrava zamířil do Šachťaru Doněck. V Šachťaru měl možnost vyzkoušet si atmosféru nejen ligových zápasů, ale také souboje v evropských pohárech. Jako zkušeného brankáře si jej vyhlédl Fulham a Jan Laštůvka zamířil do tohoto klubu na roční hostování těsně před uzávěrkou přestupů v srpnu 2006. Jedničkou v klubu byl nezpochybnitelně finský gólman Antti Niemi, Takže na svůj ligový debut si Laštůvka musel počkat až do prosince 2006, na půdě Blackburnu prohrál Fulham 2:0. V sezóně odchytal celkem 7 ligových zápasů, v jednom naskočil jako náhradník za zraněného Niemiho. Fulhamu pomohl i ve čtyřech pohárových zápasech.

Po sezóně se Jan Laštůvka vrátil do Šachťaru, ale na soupisce přecpané cizinci pro něj nebylo místo, a tak zamířil na hostování do Bundesligy. Ve VfL Bochum začal jako jednička i když místo v bráně na chvíli ztratil, po zimní přestávce se do branky vrátil. Bochum měla zájem o jeho přestup, ale čtyři miliony eur byly pro německý klub příliš mnoho.

Na sezónu 2008/09 zamířil opět na Ostrovy do West Hamu United. V září za klub odchytal zápas třetího kola ligového poháru, který Kladiváři prohráli 0:1 a se soutěží se tak rozloučili. A byl to zároveň první i poslední zápas Jana Laštůvky za West Ham. Po sezóně se s West Hamem rozloučil a zamířil zpět na Ukrajinu.

Petr Čech

Nejúspěšnější brankář české fotbalové historie a jeden z nejuznávanějších gólmanů svojí generace napříč celým světem začal svoji fotbalovou kariéru v Plzni jako útočník. Když plzeňským žáčkům jednou chyběl jejich pravidelný gólman, natáhl na sebe brankářský dres Petr Čech. A v brankářském dresu potom zamířil k fotbalovým výšinám. Jeho ligový debut přišel v říjnu 1999 v dresu Chmelu Blšany, proti Spartě lovil míč třikrát ze sítě. V osmnácti letech přestoupil právě do Sparty, i když sezónu ještě dohrál v Blšanech.

Ještě v roce 2001 překonal rekord české ligy, když po 855 minut v lize neinkasoval. Když v listopadu 2001 dostal gól na Bohemce, zastavilo počitadlo minut na hodnotě 903, počítaje v to i zápasy Ligy mistrů. Na jaře 2002 se o něj začali zajímat anglické kluby včetně Arsenalu, ale protože by Čech v té době měl potíže se získáním pracovního povolení v Anglii, zamířil nakonec do francouzského Rennes.

Již v roce 2003 zamířil na zkoušku do londýnské Chelsea. Tehdejší trenér Blues Claudio Ranieri viděl v Čechovi nástupce Carla Cudiciniho a do Rennes putovala nabídka na trvalý přestup. Rennes s Chelsea o ceně chvíli smlouvalo, ale nakonec kluby našli shodu a za částku sedm milionů liber zamířil Petr Čech po sezóně do Londýna.

V Chelsea FC byl pro sezónu 2004/05 jedničkou Cudicini, ale v přípravě se zranil a do brány jako jedničku postavil Jose Mourinho Petra Čecha. První zápas proti Manchesteru United znamenal zároveň první z mnoha čistých kont Petra Čecha v Premier League. Hned v první sezóně překonal rekord v počtu minut bez obdrženého gólu (Čechových 1025 minut později překonal Edwin van der Sar) a bylo tedy jasné, že Gudicini se do branky jako jednička jen tak nevrátí. Čech v první sezóně vychytal 21 čistých kont, klub inkasoval jen 15 branek. V další sezóně to bylo pouhých 22 branek a z Čecha již brankářská hvězda první velikosti, stroj na ocenění a rekordy.

Zlom v jeho kariéře málem přinesla další sezóna. Přípravu před sezónu mu zkrátila operace ramene kvůli zranění, které jej trápilo již delší dobu. Na konci srpna se vrátil do brány a zůstal v ní jako jednička až do 16. října 2006. V zápase na hřišti Readingu jej velmi bezohledně zasáhl ve vápně Stephen Hunt. Výsledkem byla fraktura lebky, Čech se ocitl na pokraji života a smrti a další tři měsíce trvala jeho rekonvalescence. Do hry se poté vrátil s ikonickou helmou ragbistického stylu.

Až do sezóny 2014/15 sbíral rekordy a ocenění v dresu Chelsea. Už v průběhu sezóny ho o místo jedničky rozhodnutím trenéra připravil Thibault Courtois a přestože Čech předváděl v době jeho zranění výborné výkony, rozhodnutí klubu bylo neměnné. Čech tedy zamířil k městskému rivalovi, do Arsenalu FC, aby získával další a další ocenění individuální i klubová.

Z jeho trofejí jen krátký výčet:

• 4x vítěz Premier League
• 5x vítěz FA Cup
• 3x vítěz Ligového poháru
• 4x vítěz FA Community Shild
• 1x vítěz Ligy mistrů
• 1x vítěz Evropské ligy
• vítěz ME kategorie U21
• 4x vitěz Golden Glove Premier League (jako jediný získal tuto cenu ve dvou různých týmech)
• 3x nejlepší brankář UEFA Club Football Awards
• 4x nejlepší brankář Evropy podle magazínu UEFA a ESM

Mnoho a mnoho dalších z jeho ocenění by se dalo připsat, další Petr Čech jistě ještě přidá, protože jeho kariéra zdaleka není u konce.

V příštím díle Vicemistři z Eura 1996 se podíváme na české hráče v poli, kteří v Anglii v devadesátých letech nastupovali.

Předchozí díl série Češi v Premier League: První český hráč v Premier League.