Fotbalové rozestavení a taktiky - 2. díl

7.1.2019

V devadesátých letech převzala takřka na dvacet let vládu ve fotbale formace 4-4-2, anglicky FourFourTwo, což dalo název i známému fotbalovému magazínu.

Fotbalové rozestavení a taktiky - 2. díl

Použití a historie rozestavení 4-4-2

Ačkoliv od roku 2010 zažívá toto rozestavení ústup ze slávy, i díky větší univerzalitě a atletičnosti hráčů, rozestavení 4-4-2 je považováno za formaci, které nejlépe pokrývá celou šíři a hloubku hřiště. Čtyřčlenná obrana hrající zpravidla v jedné linii umožňuje vystavovat soupeře do ofsajdového postavení, dva střední záložníci si rozdělují obranné a ofenzivní úkoly, krajní záložníci podporují centry a náběhy do vápna útok, zároveň zajišťují v obranné fázi krajní beky. A dvojice útočníků, ať už hrajících vedle sebe nebo za sebou, kooperuje v ofenzivě.

Asi nejslavnějším obdobím tohoto rozestavení byly roky 1988-1995, kdy ho užíval AC Milán a získal s ním tři Evropské poháry, dva Interkontinentální poháry a tři evropské Superpoháry. V roce 2010 ale už žádný z vítězů italské, španělské ani anglické ligy tuto formaci nepoužíval.

Několikrát se ještě na výsluní vrátila, třeba pod Diego Simeonem v Atleticu Madrid, používal ji také Carlo Ancelotti v Realu nebo Claudio Ranieri v Leicesteru. Velmi často se objevuje její varianta 4-4-1-1, kdy za hrotovým útočníkem hraje druhý podhrotový.

Renesance rozestavení 4-3-3

Již v roce 1950 a 1954 rozestavení 4-3-3 užívala Uruguay, v roce 1962 s ním vyhrála Brazílie Mistrovství světa, v sedmdesátých letech takto zářil Ajax. Přesto tato formace upadla v zapomění a vrátila se až v posledních letech, zejména díky Jose Mourinhovi a Pepu Guardiolovi.

V trojici záložníků se používá buď dvojice ofenzivních nebo defenzivních záložníků doplněných jedním hráčem opačného naturelu. Útočníci zpravidla často mění pozice a křídla se doplňují v obraně i útoku s krajními obránci. V tomto rozestavení se využívá mnoha krátkých přihrávek v záloze a náběhů krajních obránců podél autové čáry.

Variantou je i rozestavení 4-3-1-2, kdy v záloze hrají tři hráči před defenzivní linií a útok podporuje jeden střední záložník jako tvůrce hry. S tímto rozestavením vyhrál Mourinho dva evropské poháry v ročnících 2002/03 a 2003/04 s Portem, Carlo Ancelotti s ní slavil úspěchy v AC Milán i v Chelsea FC.

Diamant čili rozestavení 4-1-2-1-2

Varianta rozestavení 4-1-2-1-2 vznikla v týmech s přemírou talentu v záloze a rychlými krajními obránci. Jen s rychlými krajními obránci se totiž dá v tomto rozestavení využít celá šíře hřiště. Má-li tato formace, a také její varianta 4-1-3-2, nějakou slabinu, jsou to rozhodně rychlé protiútoky. Tým v tomto rozestavení musí hrát na trvalou převahu v držení míče a záložníci musí být připraveni rychle se vrátit do postavení před čtyřčlennou obrannou linii.

V tomto rozestavení zářil v AC Milán jako stažený tvůrce hry Andrea Pirlo v době, kdy před ním hráli jako ofenzivní záložníci Rui Costa a později Kaká. AC Milán s rozestavením 4-3-3 a s diamantem vyhrál na počátku 20. století domácí ligu, pohár i superpohár a navíc triumfoval v lize mistrů.

Vánoční stromeček aneb rozestavení 4-3-2-1

Další formace postavená na talentu v záloze a rychlých krajních obráncích je rozestavení 4-3-2-1. Dva ofenzivní záložníci podporují hrotového  útočníka, prostřední z trojčlenné řady záložníků zpravidla hraje jako tvůrce hry. Jeden z těchto tří záložníků také často při bránění doplňuje defenzivní čtyřku jako třetí stoper. A tím už se dostáváme k moderním sestavám se třemi stopery.

Rozestavení se třemi stopery

Základním předpokladem pro fungování formací se třemi stopery jsou technicky i fyzicky dobře vybavení krajní obránci. V těchto rozestaveních se z krajního obránce stává, jak hezky říkají Angličané, wingback. Hráč na této pozici tedy hraje zároveň krajního obránce i křídelního útočníka. Vysunutí krajního beka umožňuje trojice stoperů, která se navzájem zajišťuje. V záloze zpravidla působí dva defenzivní záložníci, kteří se pohybují s těžištěm hry a starají se o to, aby trojice obránců nebyla vystavena nebezpečným náběhům protivníků v plné rychlosti v okamžiku, kdy se krajní obránci teprve vrací do defenzivních pozic.

Brazílie rozestavení 5-3-2 použila na Mistrovství světa už v roce 1998 jako poražený finalista a poté jako vítěz v roce 2002. Na exponovaných místech na okrajích hřiště v tu dobu zářili fenomenální Cafu a Roberto Carlos.

Rozestavení se třemi stopery, ať už ve variantě 3-5-2 nebo 3-4-3, využívali například Antonio Conte v Juventusu a později v Chelsea nebo Louis van Gaal v Manchesteru United.

Asi nejkrásnější příkladem užití formace se třemi stopery, kterým si rozvahy nad fotbalovým rozestavením zaslouží končit, je finále Ligy mistrů v roce 2005. Liverpool FC po prvním poločase prohrával 0:3 a Rafael Benitez sáhl k radikálnímu řešení – do druhé půle nastoupil tým v rozestavení 3-4-3 a dokázal díky gólům Gerrarda, Šmicera a Alonsa plně zužitkovat ofenzivní sílu této formace. Že potom pohár díky úspěšnému penaltovému rozstřelu Livepool získal, je už jen třešinkou na dortu.

Seriál Fotbalové rozestavení a taktiky:




Novinky z Blogu

Zobrazit všechny články ›

  • Hvězda Hvězda Hvězda Hvězda Hvězda
    Jméno: Tereza a Petr
    Arsenal FC vs West Ham

    Perfektní zájezd! Moc bych chtěla poděkovat celému týmu Sport Sen. Od začátku výborná spolupráce,… více

  • Hvězda Hvězda Hvězda Hvězda Hvězda
    Jméno: Pavel Berg
    Arsenal

    Zájezd proběhl v pořádku. Vše díky skvělé organizaci klaplo bez zádrhelu. Zápas a vše kolem jsme si… více

  • Hvězda Hvězda Hvězda Hvězda Hvězda
    Jméno: Jarmila Špicová
    Real Madrid vs Villarreal

    Děkujeme s přítelem CK Sportsen za zážitek na celý život :) Komunikace s kanceláří na jedničku, co… více